Diary (4)
Žebříček 2022
Better Call Saul - názor a recenze
Hodnotit Better Call Saul je pro mě strašně těžké. Dodnes nezapomenu na nejlepší seriál, co jsem kdy viděl, tedy Breaking Bad. Ten za mě neměl chybu i když nic není dokonalé. Pamatuji si hlavně tu neuvěřitelnou promyšlenost příběhu a stoupající napětí. Nejdříve Vás 2 série marinovali ve směsi postav, což bohužel pro mnohé bylo nudné a nezajímavé. Já říkám, že šlo o geniální plán, protože na všechny série zpětně vzpomínám jen v dobrém a nemám pocit, že některá z nich byla slabá.
Ale zpátky k Saulovi a jeho spinoffu. Když jsem o plánovaném seriálu slyšel, měl jsem smíšené pocity. Za prvé, mělo to nálepku Breaking Bad a to znamená přilákání mnoha fanoušků této série. Bohužel i velká očekávání díky nastavené laťce a té se nedalo dosáhnout, natož jí přeskočit.
První díly byli vlastně uklidněním. „Jo ono to půjde.“ Nebylo to zklamání, a naopak postava Jimmyho a příběh o jeho zrodu plus dalších vedlejších postav bylo velmi uspokojivé. Každopádně to nebylo přesvědčivé tak, abych si myslel, že u série vydržím. Ale teď trošku podrobněji:
SPOILER ALERT!
První dvě série se točí kolem JIMMY vs CHARLES – hlavní téma samozřejmě souboj dvou bratrů, kteří jsou každý úplně jiný. Hrozně mě na tom bavila ta nejednoznačnost postav. Samozřejmě, Jimmy je „podvodníček“ co mu není nic svaté a je schopný udělat téměř cokoliv, jen aby dosáhl svého, a tedy u něj platí účel světí prostředky, protože v jádru je vlastně dobrý člověk. Charles je precizní a respektovaný právník a spíše suchar, který Jimmyho bere jako toho problémového, ale částečně ho má stále rád, alespoň jako bratra. Každý z nich je v jádru dobrý, ale každý má své problémy, kterými dokáží zatěžovat okolí, aniž by si to sami uvědomili. V podstatě se toto rozjede pořádně až na konci druhé série.
Pak přišla pro mě trochu problematická třetí série, kde vlastně tento bratrovražedný konflikt zmizí a seriál ztrácí tempo. Ne, že by se tu nic nedělo, ale zároveň to, co se dělo, nebylo tak zásadní. Například Michaelovy scény mi přišly zbytečné až nudné.
No a světe div se, po mém lehkém zklamání přišla čtvrtá a následně i pátá série, které dokázali rozjet více dějových linek a také je spojovat a konečně jsem měl pocit, že se blížíme té pomyslné laťce.
A zakončení bylo skvělé, i když úplně jiné, než jsem čekal. Pořád jsem měl v hlavě to napětí z poslední série Breaking Bad a vlastně jsem si říkal, že to tempo bude stoupat a stoupat… jenže tvůrci na to šli pomaleji a vlastně až do konce nevíte, co přesně bude následovat. Bude se série zabývat už i postavami z Breaking Bad, nebo přeskočí rovnou do doby po něm. Finální díl je také úplně jiný, tedy žádná akce, žádné „stylové“ zakončení, právě naopak, pomalé, ale jemné i v celku dojemné zamávání skrze mříže. Vlastně mě nejvíce na konci dostalo to vystřízlivění, kdy Jimmy McGill, tedy neškodný, vykutálený podvodník s dobrým srdcem, se najednou vyklube z té sebestředné kukly Saula a až tam pochopíte název dílu „Saul Gone“. Geniální.
Poslední 2 otázky:
Bylo to lepší než Breaking Bad? Nemyslím si…
Stálo za to vidět všech 6 dlouhých sérií? Určitě!
Žebříček 2021
Doba Covidová aneb Honitba za filmy v kině
Úvod
Od roku 2020, kdy svět šel tak trochu do prdele, zjistil jsem, jak moc mi od té doby chybělo zajít jen tak do kina na alespoň trošku zajímavý snímek.
Naštěstí ke konci roku 2021 to vypadá trochu optimističtěji a jelikož byl čip úspěšně zaveden do mého ramene a ivermectin slavně vyhání mé koňské síly na maximum, stihnul jsem alespoň nyní kouknout na pár zajímavých kousků, které bych tu chtěl shrnout, vypíchnout nebo elegantně pohanit.
Předem upozorňuji, že rád chodím na filmy do kina bez toho, aniž bych si koupil popcorn nebo nutně potřeboval mít někoho na blízku. Občas mám chuť film vidět a jako správný introvert si sednu doprostřed kinosálu sám.
První film, na který jsem se vydal v roce 2021 byl Chyby od režiséra Prušinovského. Naprostá spokojenost, už jsem sem psal k těmto filmům recenze, ale přesto. Syrovost, přirozenost a tedy i geniální scénář a režie. U spousty českých filmů mi je při sledování trochu trapně. Dialogy nedávají smysl, chtějí být za každou cenu vtipné, ale přitom to vypadá, jako když člověk co nedostudoval základku, se snaží vylepšit teorii relativity. Tady Vám tvůrci vmetou před obličej nadstandartní dílo plné syrové nálady, kde ale není prostředí, jak to tak poslední dobou bývá, chladné a vyblité jen proto, že letí, nebo možná letěli severské kriminálky. Tady jste v prostředí, které je uvěřitelné, tedy sever jak vyšitý. K tomu si přidejte méně známé, zato skvělé dva hlavní herce, kterým věříte jejich počínání, vlastnosti... hold vše, co k takové menší vztahovce patří. Jenže nabízí se otázka, jak tento film prodat divákům a přiznám se, že i já hledám velmi těžko něco, co by mé známé zaujalo.
Dostávám se tedy k hlavní "chybě" filmu. Částečně a dost podstatné marketingové chybě. Plakát s hlavní hrdinkou s nápisem Chyby je dost nudný a nezajímavý. Navíc, proč zrovna vsadili pouze na ženskou postavu, když jsou zde dvě hlavní postavy, každá trochu jiná, každá svým způsobem něco posrala a nakonec jde o vzájemné porozumění obou postav. Tohle vypadá jako film, kde hlavní herečka něco podělala a to je vše, ale není to jen o jedné postavě. Název filmu taky není zrovna lákadlo. Chyby jsou dost generický název, který sice vystihuje pointu příběhu. Možná, kdyby tvůrci zapojili do názvů trochu těch sexuálních/porno pomrknutí, lidi by se chytli alespoň na ten název, ale na druhou stranu, film o tomto taky přímo není... tak sakra jak zaujmout dobrým vztahovým dramatem? Sám nevím a je mi hrozně líto, že to nezabodovalo u diváků tak, jako naprosto dementní průměrné výplachové romantické komedie, kterých se natočí tuna, aby na to přišli nadržené maminy, nejlépe po donucení i se svými manželi. Za rok o filmu nevíte a tak dále a tak dále...
Nicméně kdo neviděl, pusťte si. Pokud je ještě možnost, klidně zajděte do kina podpořit skvělou filmařinu.
Přejdu k filmu, který naopak nemá problém zaujmout. Díky postavě Jamese Bonda je jasné, že to uvidí, nebo alespoň chce vidět spousta vašich známých a já byl zrovna ten, kdo neviděl ani jeden díl a to počítám všechny filmy s Bondem od počátku.
Naštěstí jsem si doplnil alespoň sérii s Craigem, kterou mi pár lidí rozmlouvalo a pár chválilo, alespoň nějaké díly. No ale byl jsem v kině na posledním díle a tedy otázka zní, užil jsem si to? Ano a to jen proto, že můj kolega mi řekl "To bys měl nejdřív vidět předcházející díly s Craigem, těch narážek je tam hodně..." a tak jsem si po zakoupení lístku předem udělal menší speedrun celou sérií. No byl jsem až překvapivě potěšen. Nejsem akční fanoušek, více obdivuji smysluplný, nápaditý příběh, než jen Martiny, Bond girl, super technologické vychytávky atd... ale bavil jsem se... ale abych nerozebíral díly, které jsem si dal opravdu chvilku po sobě, musím se vší upřímností říct, že Není čas zemřít jsem si užil nejvíce. Určitě tomu pomohl i kino, ale hlavně měl výbornou hudbu, krásné scenérie a silnou, ačkoli dost primitivně nastrčenou, dávku dojemnosti. Možná trochu delší stopáž, ale to je tak jediné, co jsem si z toho odnesl jako negativum a ano, hlavní záporák byl prostě nejlepší ve Skyfall, ale to neberu jako zápor. Jak na mě tedy působila celá série? Přes spousty názorů, že je zde Bond, tedy Craig, dost psychicky labilní, buďto je v depkách, nebo se mu nedaří, já beru sérii jako povedenou, ale vyškrtl bych Quantum of Solace, což je naprosto nezajímavá nuda, která nedává smysl a i přes akční scény, které se snaží být rychlé a hlavně jsou všude, jsem u filmu usnul. Dokonce mi nevadil ani mnohými nenáviděný Specter.
Našel jsem si chvilku i na menší dokument, který by mi unikl, nebýt pár recenzí lidí na ČSFD, kterým tímto děkuji. Malířka a zloděj je takový film/dokument, který vás na konci zahřeje a uspokojí naprosto překvapujícím vyvrcholením, přitom jde jen o dvě věci. Polepšení a nalezení vzájemného porozumění, ačkoliv to porozumění není překvapivě jednostranné. Mimochodem malířka v tomto filmu je Češka, která se přestěhovala z určitého důvodu do Norska a jde podle mě o velmi sympatickou ženu, které jsem fandil a i když jsem naprostý neznaboh co se týče malování, její obrazy jsou krásné tím, jak vystihují její život. Tedy je v nich dost depresivní náhled na svět, ale i tak budete zaujatě pozorovat obraz a všímat si, jak krásné dokáží být tak smutné obrazy. Ostatně i dokument má v sobě takovou depresivní atmosféru, která je právě vykoupená takovou maličkostí, která je potěšující... ale víc neprozradím.
Možná bych dokument nevypíchl jako něco, co musíte vidět, ale byl jsem rád, že jsem na něj zašel a viděl něco trochu jiného. Film vás dostane hlavně rozuzlením a tím, že to rozuzlení se opravdu stalo, protože ve fikci, byste si říkali "To je blbost, to by se nikdy nestalo..." a ejhle...
Tady, i když jsem v recenzi působil víceméně spokojeně, došlo k prvnímu lehkému zklamání. Na film Hrana zlomu, od režiséra Křižky, jsem se těšil protože: Kozub, Gajdošíková (Chyby) a netradiční žánr v Česku, tedy psychothriller.
Chválím snahu a pokus udělat takto netradiční film na české poměry a určitě i herecké výkony, ale spíše bych to nazval jako skvělý pokus udělat něco jinak, ale pouze pokus. Napětí tu nebylo tolik, kolik do thrilleru čekám, více tu vládlo znepokojení a taková hrana mezi směšností a děsivostí. Byl to ale slabší zážitek a i když rád podpořím takovéto filmy, za mě třeba Chyby jsou o několik příček výš, především ve vyspělosti.
Naopak Shoky s Morthym, to je komedie, která překvapila a i když by se mnou většina lidí nesouhlasila, tak jsem si vzpomněl na Rock podvraťáků. Nějak mi to evokuje ty hlášky, které si zde pamatuji do teď. Shoky a Morthy mají přesně ty hlášky, které si zapamatujete a s kamarádem, který je starší a neví o youtuberech vůbec nic, jsme se řezali na celý sál. Je to prostě skvěle odsýpající, vtipná blbina. Hlavně ji vévodí duo Kozub a Štáfek a skvěle je doplňuje Magnusek, který mě potěšil snad poprvé za celou jeho kariéru.
Tím, že film střídá neustále žánry, absolutně nevíte co čekat, jestli teď bude scénka úsměvná, vážná, cynická, krutá... nevíte a to je super. Doporučuji, nyní na Netflixu ke zhlédnutí, takže jděte do toho a vůbec se nelekejte jen průměrného hodnocení tady na ČSFD.
IMAX. 3D. Zaplněný sál do posledního místa a všude na mě vyskakující vysoké recenze. Ano čekal jsem opravdu pomalý snímek a zároveň velké epické scifi. Myslím není omylem, že šlo o největší biják co tento rok měl vyjít. Určitě je největší a nejepičtější film co jsem letos viděl, ale na druhou stranu mi to nějak nestačilo.
Nečetl jsem knihy, za to jsem viděl Lynchovu Dunu, které byla prostě slabá a divná. Oba filmy pro mě mají však společný začátek, kde Vám film ukazuje sice jednotlivé frakce, hrdiny, ale vlastně nevím co si o tom mám myslet. Pochopil jsem, že chladnost k Duně tak nějak patří. To ale neznamená, že to přijmu a budu si to užívat. Naopak, žádná postava mě v podstatě nezajímala a nejvýraznější mi přišel Momoa, který hraje jakože borce co umí lítat a je velkej a to je tak vše.
Po hodině už jsem se celkem chytal, ale přišlo další lehké zklamání a to jsou bitvy. Ani jedna mi nepřišla napínavá, jen velká. Jsou tam výbuchy, jsou zde synchronizované bojové tance, jinak bych ty souboje nenazval, ale prostě necítil jsem žádný strach o jednu frakci, nebo hrdinu.
I ten obávaný červík, co občas vyleze z písku a spolkne tu a tam kombajn, mi přišel nudný.
Hudebně a zvukově je to však super a to je snad ten největší prvek, co mě vtáhnul do filmu. Druhý prvek je samozřejmě obraz, kdy všechny lodě jsou opravdové a každý záběr, ačkoliv je pomalý, působí jako umělecké dílo.
Nakonec musím uznat, že i když mě děj tolik nevtáhl, akce nezaujala a postavy mi přišli hrozně chladné, těším se na druhý díl a snad tedy docením tento film zpětně.
Wess Anderson přišel s povídkovým filmem a jeho typickým stylem grafiky, vyprávění, humoru, prostě všeho. Jak už jsem zmínil v recenzi, kdybych neviděl jeho předchozí filmy, především Grandhotel Budapešť, tak bych byl nadšený a užil bych si všechny povídky.
Jeho styl se mi okoukal po povídce o malíři, která byla vlastně nejlepší. Navíc to byla velmi vtipná a nápaditá povídka, zatímco následující povídky byly zmatené a nudné. Takže nejlepší bych byl ochotný dát 5* jako kraťasu, ale ostatním s klidem mezi 2-3*. Povídka co následovala byla nejslabší, dokonce jsem i během ní ztrácel pojem o příběhu a tak nějak to uběhlo. Poslední o kuchaři, která nebyla téměř vůbec o kuchaři, my přišla zmatená a hrozně překombinovaná.
Problém je i s tím "propojením" všech povídek, které jsou spíše vtipné skeče, co by zde nemuseli být. Pořád si myslím, že kdyby Wess vše rozdělil na kraťasy, udělal by lépe.
Kdo by to byl řekl, že Poslední noc v Soho bude můj poslední film letošního roku a zároveň asi to největší zklamání ze všech filmů těchto filmů.
Proč jsem na něj šel? Především díky barevnému vizuálu, Any Taylor-Joy a celkové době 60 let. Pokud bych neočekával od filmu zajímavý příběh, byl bych spokojený. Bavil jsem se tak do první poloviny filmu. Potom, jakmile to vypadá, že se vše zvrtne a vy nebudete vědět v jaké době, v jakém světě se právě nacházíte, přichází vystřízlivění a jakmile jsem se probrodil skrze krásnou hudbu a vizuál, dostal jsem od filmu facku v podobě nesmyslných zvratů, do detailu vykecaného rozuzlení od náhodných postav a tahle přepadovka od tvůrců filmů mě zklamala asi nejvíce ze všech zmíněných filmů a to jsem od filmu ani tolik nečekal.
Možná ten příběh je pokažen i feministickou zápletkou. Což by nebyl problém, kdyby měla nějaké poselství a ne jen konstatování, že holt chlapy jsou chlípný a ženy to mají těžké. Takže z toho vyšlo takové něco mezi, kdy ani jedno Vás nezaujme. K tomu si přidejte děsivé výjevy, které děsivé nejsou, za to jsem se lekl pokaždý, když jde někdo po silnici a nevšimne si auta, to prudce zabrzdí a vy se pobryndáte úplně zbytečně kolou, mimochodem toto je asi oblíbená scéna autora, protože je to tu minimálně 3x.
Konec je úplně zbytečně přepálený s jakože dojemným dovětkem, který je stupidní a poslední scéna působí jako z nějakého českého seriálu, což je šok po takové šílené barevné jízdě.
Pochválit můžu Anyu asi jako jedinou herečku/herce, hudbu a už zmíněný barevný vizuál se spoustou hezkých efektů. Jak píši na začátku. Pokud neočekáváte příběh, budete si dobře pochutnávat na popcornu a přitom se kochat hezoučkým obrazem. Nic víc od něj nečekejte.
Závěr
A to je vše, co jsem letos viděl. Chtěl bych tedy jen udělat takový žebříček z těchto filmů. Takže asi takhle:
1. Není čas zemřít
2. Chyby
3. Shoky & Morthy
4. Duna
5. Malířka a zloděj
6. Hrana zlomu
7. Francouzská depeše
8. Poslední noc v Soho