Beatle

PRVNÍ ČÁST

 

Celý život sníte o tom, že jednoho dne možná dokážete něco, co změní váš svět a možná i svět kolem vás. Záleží na ambicích, které do své zmatené existence, na tělese terestrického typu, vkládáte.

Už od malička jsem se chtěla zabývat asi tak 300 různými profesemi, které se čas od času měnily, podle toho, jakou jsem měla zrovna náladu. Jsem opravdu pyšná, že jsem se vyhla podobným věcem jako "modelka", nebo "televizní hlasatelka". Nidky jsem nebyla moc dobrá v komunikaci. Tedy jen do doby, než jsem nastoupila na svou zázračnou střední školu.

Ale zpět k profesím.

Co si pamatuju, většina mých oblíbených "budoucích zaměstnání", se stahovala především k vědě a umění. Protože jsem tělem i duší věděc a umělec. Mezi astrofyzika, psychologa, geologa a patologa, jsem po čase zařadila i herce, fotografa (špatný nápad, který mě stál asi 30 naprosto zbytečně vyvolaných negativů), režiséra, ilustrátora, spisovatele.

Problém ale nebyl jen v nestálosti mých koníčků, které se měnily asi tak často, jako teploty v zimě během globálního oteplování, ale také to, že jsem se vždycky ponořila jen do jedné oblasti a tou jsem se zabývala tak dlouho, dokud nepřišlo mé periodické období, přejít zase na jiný koníček. Tuto úchlyku mám dodnes, což je možné třeba vypozorovat na tom, jak hodnotím a sleduji filmy.  Většinou mají ty filmy něco (herce) společné. Takže sleduji tyto filmy a když mě omrzí (herec), začnu sledovat zase jiné filmy. Svým způsobem je to výhoda. Dává mi to lepší pohled na jejich hereckou kariéru a pozoruji, jak si filmy vybírají, jaké charaktery nejčastěji vyhledávají. Prostě všechny takové ty věci, kterými se snažíte svým přátelům omluvit to, že jste v tu chvíli někým posedlí.

Já jsem teď momentálně posedlá Jeffem Bridgesem. Předtím to byl Russell Crowe a předtím Jim Sturgess. Ale viděla jsem spoustu dobrých filmů!

Ale zpátky k mému tragickému, nerozhodnému dětství. Čím jsem byla starší, tím rozmanitější druhy "budoucích povolání" jsem měla. Nakonec to dospělo až ke katastrofické krizi, kdy jsem vystřídala tři vysoké školy a ani jednu jsem nedokončila. Je to vlastně jednoduché. Třeba VŠ zaměřená na historii, vás učí jen o historii. A pokud máte na čtení denně asi patnáct-set knih, prakticky se nedostanete k ničemu jinému. Jste sice PhD. z historie, ale kdyby se vás někdo zeptal, co je kumulostratus, začnete přemýšlet, jestli je to latinský název kosti pánevní u neandrtálce. Do tohohle bodu jsem nikdy dospět nechtěla.

Po letech jsem si tak uvědomila, že jedinou možností, jak si vybrat své doživotní povolání, je mít je všechny. Což jednoduše znamená - stát se scénáristou (nebo spisovatelem).

Jako scénárista vdechujete život svým charakterům, kteří mohou být astofyzici, kvantoví mechanici, malíři, pianisti, či veterináři. A čím více se snažíte, abyste je udělali reálné, tím více studujete to, co dělají.

Jistě, když napíšete postavu "Jana Hrdličky, doktora s dvacetiletou praxí", a přečtete si k tomu "Domácího lékaře", težko budete moct přijít do nemocnice a vyoperovat slepáka. Ale minimálně se dozvíte, kde a co vlastně slepák je.

A tak více méně začala moje kariéra, která ač vypadala ze začátku jen jako sen, jde nyní pomalými kroky k vysněnému přání.