Ketri

Dnes jsem díky změně času netradičně zaspala, ale dnes to výjimečně mám na koho svést. Stejně ale ta hodina chyběla a tak jsem si libě pochrupávala v metru. A pak to přišlo. U hlavy se mi začalo ozývat něco jako hýkání nastydlého muezína s pokročilou rakovinou hrtanu. A do toho spustila garmoška nějakou prapodivnou melodii. Otevřela jsem oko a co oko mé nevidí? Garmošku třímal můj spoluobčan, jehož národ proslul svou muzikálností po celém širém světě. No, všude je nějaká ta výjimka. Zajímavější to začalo být po bližším ohledání vřískající postavy, která by v tuto ranní dobu měla být v nějaké střední škole. Čepice D&G, boty Adidas, tepláky Adidas, bunda Adidas. Slipy a ponožky nebyly vidět. Zřejmě mu to hudlání vynáší. I zastyděla jsem se při pohledu na jeho značkové oblečky, protože jsem měla na sobě jen džíny Marks&Spencer z výprodeje, boty Deichman s odlepenou podrážkou a bundu z Kary. Smutně a stále se stydíc jsem odkráčela do zaměstnání, které mi mimo skromného příjmu dává i možnost ušetřit na elektřině, vodě a toaletním papíru a občas poskytne nějakou tu reklamní tužtičku.

Cestou jsem přemýšlela, že vytáhnu ze skříně kytaru či flétnu a začnu svým falešným zpěvem probouzet cestující. Bude to vlastně užitečná práce a lidé jistě obětují pár drobných, abych už konečně zavřela klapačku. A bacha, o své know-how se nedělím!