Nach

Devátý ročník mé osobní plejády TOPek a jednoho průseru, který jsem měl tu možnost zhlédnout. 

Rok 2021 byl v podstatě pokračováním covidového roku 2020. Snad nikdy jsem nebyl v kině tak málo, jako letos. Z nějakých téměř třiceti návštěv za rok jsem padl na pět. O to více jsem ale si tuto potřebu kompenzoval na velké TV, filmy na Netflixu či HBO GO. Není to sice ten správný kinozážitek, ale k relaxaci mi to pomáhá.

Tento rok byl navíc pro mě opravdu revolučním v tom, že se mi 7.1. narodila dcera a krátce poté jsme se s mou drahou polovičkou přestěhovali do našeho nového bytu v Týně nad Vltavou. 

Dost ale bylo slov o roce uplynulém. Nyní je čas na filmy.

Jako tradičně začneme zklamáním roku.

Cena pos....é pleny letos udělena:
Zaklínač, druhá série - tvůrce: Lauren Schmidt

Pro mě zklamání roku. Obrovsky promarněný potenciál. Zajímavý příběh Geralta, který scénáristé pohřbili pod nánosy patetického přešlapování na místě a zaobíráním se postav, které by ve světě GoT nepřežili pilotní epizodu. K čemu to, že máte skvělého herce, když často většinu několika epizod koukáte na o dvě třídy horší aktéry, nezajímavě napsané charaktery a jejich nelogické a tupé směřování. Vykreslování světa navíc též nabralo nezajímavé obrysy. Nevěřím v možnost jeho fungování tak, jak je zde ukázáno. Suma sumárum jedno z nejhorších letošních překvapení. A musím v sobě najít dost síly, abych třetí sérii dal ještě vůbec šanci. 50%

Od zklamání ale raději přejděme k tomu, čemu děkuji za příjemně strávený čas ve kvalitní filmové společnosti.

Páté místo vykopaly:
Vykopávky - režie: Simon Stone

Skvělý, komorní a herecky excelentní náhled do světa vykopávek a archeologie. Ralph Fiennes zde až minimalisticky ztvárňuje starého, zkušeného Bassila Browna, na kterého historie téměř zapomněla. A je skutečně radost jej sledovat v každé vteřině. Ať když zrovna mlčí, nebo kope. Celý děj je protkán linkou blížící se druhé světové války, a ona stísněnost z ní skutečně roste a je výborně využitá pro celou linku vykopávek, které změnily pohled na britské dějiny. Jakoby ta současná velká historie blížícího se střetu národů byla jen zrnkem v hlíně nánosu, který se před námi odkrývá. A to bez patosu a přehnané dobrodružnosti ala Indiana Jones. Moc krásná filmová práce a velký palec nahoru. 80%

Pro čtvrtou pozici doputovala:
Rodina na baterky - režie: Michael Rianda, Jeff Rowe

Jedno z nejpříjemnějších animovaných překvapení letošního roku. A to jsme teprve  v polovině. Nečekal jsem, že dostanu příběh s fungujícími postavami, excelentním humorem a jako třešničku na dortu mopslíka, který zachraňuje svět svým mopslíkováním. Prostě nepopsatelná jízda, kterou jsem se prosmál od začátku až po závěr. Pokud se chcete skutečně dobře bavit, sáhněte po tomto snímku. Více netřeba dodávat. 90%

bronz letos vysála:
Půlnoční mše - režie: Mike Flanagan

Mike Flanagan, evidentně znalý knihy Prokletí Salemu, natočil vlastní příběh v duchu Stephena Kinga, kde ve dlouhé expozici mající tři epizody představuje postavy a svět svého upírského dramatu. Příběhu, který je primárně a filozoficky o víře a smrti. Mimochodem víře výborně našroubovanou na upírství, i když nikde není toto slovo ani jednou zmíněno. Vše zde logicky do sebe naprosto přesně zapadá. Postavy hlavní i vedlejší mají svůj vývoj charakteru a kamera se nebojí dělat dlouhé střihem nepřerušené sekvence. Replik a konverzací je tu hafo, ovšem všechny jsou naprosto skvěle vyšperkované a zajímavé, tudíž nijak mě nerušily. Verdiktem: pokud hledáte hororový příběh, který má silné charaktery, hutnou atmosféru a nestojí jen na krvi a lekačkách, určitě sáhněte po Flanaganově Půlnoční mši. Dlouho tu totiž nebylo tak dobře a originálně zpracované upírské téma. Zřejmě nejlepší minisérie tohoto roku! 90%

stříbro dopadlo filmu:
K zemi hleď! - režie: Adam McKay

Naprosto skvělá satira pro současnou postmoderní dobu. Herecká plejáda hvězd, která snad nemá konkurenci a kritika všeho, co si dokážete představit. Nejvíce ale fake news a populismu. Jeden z filmů roku a určitě jeden z dosud nejlepších filmů režiséra Adama McKay. Rozhodně lepší, než jeho skvělá Sázka na nejistotu. 90%

A prosím teď famfáry! Pro zlato si v roce 2021 doputovala:
Duna - režie: Denis Villeneuve

Sci-fi zážitek, který jsem dlouhé roky nezažil. Naprostý orgasmus, ve který jsem doufal a také ho dostal. Naprosto nechápu výkřiky typu, že je to film o ničem a prázdnota protkaná s naprostou nudou. Je to mnohem lepší, než ostatní sci-fi filmy Denise Villeneuvea. Tedy myslím konkrétně Blade Runera 2049. U toho jsem se nudil, ovšem Duna je pravý opak. Je tím, čím chtěli být nový Star Wars, ale čím být nikdy nemůžou. Tedy inteligentní sci-fi, která je důsledná v představení světa, vesmíru a hlavně postav. Hlavních i vedlejších. Sci-fi, které se nebojí být drsné jako Hra o trůny, velkolepé jak Cameronovo eposy a přesto i tempem pomalé, jako díla Taylora Sheridana. Ano, hodně stopáže zde zabere expozice, ale to pro velkolepost světa plně respektuji. Navíc je tato část podána maximálně záživně, což dokládám subjektivním poznatkem, že jsem se jedinou minutu nenudil. Navrch k tomu všemu konstatuji, že má Duna nejlepší možný casting. Všechny postavy mi do svých rolí 100% sedli a hlavní hrdina v podání Timothée Chalameta, byl Paulem Atreidem jak vyšitým. Přidejte si k tomu excelentní soundtrack Hanse Zimmera a máte jisto jistě film roku, možná i sci-fi desetiletí. Za mě jasný plný počet. 95%!

Tak to byla má letošní TOP 5. Závěrem doporučuji zhlédnout níže přiložený tradiční Mashup, který vám sdělí, že toho minimálně zajímavého za rok 2021 je více, než jsem dokázal zhlédnout. Což je ostatně pravda u všech předchozích ročníků. I já sám si různé resty zpětně dohledávám.

Tak ať rok 2022 nám přinese minimálně stejný počet kvalitní kino a TV zábavy.