Lachtaan

Během uplynulého týdne jsem se vlivem cestování k deníčku vůbec nedostal, ale zároveň jsem díky tomu právě viděl po večerech velmi rozmanitou škálu filmů, k nimž se určitě hodí se trochu vyjádřit. Všecko jsme vykopli vyzkoušením (na doporučení) krimikomedie Focus, kde sice exceluje vždy dobrý Will Smith a snaživě začínala Margot Robbie, nijak nás ale tahle překombinovaná rádoby komedie příliš nevtáhla. Vlivem špatného počasí za večer padly rovnou dva filmy, po letech jsem konečně viděl celé Vratné lahve a uvědomil si, v čem tkví zrovna u téhle české komedie tak oprávněný status oblíbenosti. Za mě určitě hned po Jízdě nejlepší dílo Jana Svěráka.

Vůbec nejlepším rozhodnutím bylo konečně dohnat klasiku mezi komediemi s tématikou záměny těl Mezi námi děvčaty, které možná může mít kdejaký pravidelný konzument programu na Nově vlivem častých repríz už plné zuby, já ale přiznávám, že jsem od prosincového Někdo to rád horké neviděl vtipnější komedii. Takových povedených džouků se jen těžko dohledáte v současných podobně laděných filmech.

A abych se přiblížil názvu zdejšího příspěvku, více než trochu jsem slevil ze svých kvalit a zásad a po letech jsem znovu viděl jedničku Troškovy nesmrtelně přihlouplé trilogie Kameňák a uvědomil si, že jsem rád, že jsem tyhle filmy hltal jako menší, kdy pro mě sice nebyly všechny situace zcela vhodné, alespoň jsem si u nich ve většině případů nepřipadal příliš trapně.  Od tohoto kontroverzního režiséra si budu nadále radši připomínat pouze Botu jménem Melichar.