Recent diary (128)
“I’m not crying, you’re crying”
Za celý svůj dosavadní život jsem toho už viděl poměrně hodně, poměrně hodně dobrého a i poměrné hodně skvělého, nejeden konec filmu nebo seriálu mě emočně absolutně rozsápal a nějakou chvíli ve mně poté ještě ulehával (viz například můj nejoblíbenější seriál Dark nebo závěry Breaking Bad a jeho prequelu Better Call Saul). Myslel jsem si tedy, že budu dostatečně ostřílený na setkání tváří v tvář údajně nejlepšímu seriálovému konci všech dob a nebyl jsem.
Úplně poslední minuty seriálu Odpočívej v pokoji jsou nevypočitatelnou invazí na ty nejhlubší lidské city a třebaže jsme seriál dokoukali už před více než týdnem, na ty poslední scény myslím skoro den co den a ještě nějakou dobu budu. Cením Alana Balla, že tehdy seriál ukončil tak, aby na ně nikdy nešlo navázat a přitom donutil diváka si to finále pustit ještě nesčetněkrát. Já díky takové myšlence narazil na stejně úžasnou parodii v posledním díle 29. řady Simpsonových s názvem Flandersův žebřík. Tomu, kdo už má Six Feet Under za sebou vřele doporučuju žlutou variaci na to nejemotivnější seriálové loučení. Kdo ještě zhlédnuto nemá a třeba se chystá, neměl by si ten geniální Ballův tah jakkoli spoilovat. Dlouho by si to vyčítal.