strougy

Tomuto Parapinovi byly v jeho speciálním oboru přiznávány velké vědomosti. Znal dopodrobna všecko, co se týkalo tyfózních chorob, ať u lidí nebo u zvířat. Slavným se stal už před dvaceti lety, tenkrát, když se jistí němečtí učenci jednoho krásného dne vytasili s tvrzením, že izolovali živé Eberthovy bacily z vaginálních výměšků osmnáctiměsíčního děvčátka. To bylo pravé pozdvižení v říši Pravdy! Šťastný Parapin vydal jménem Národního institutu ve lhůtě co nejkratší říznou odpověď a hned napoprvé překonal toho germánského fanfaróna, protože on, Parapin, vypěstoval téhož bacila, ale čistou kulturou, a ve spermatu dvaasedmdesátiletého invalidy. Hned se stal slavným a od té doby mu stačilo, aby se až do smrti udržel v popředí, načmárat pravidelně několik nečitelných sloupců do odborných revuí. To taky, ostatně bez větší škody, od hrdinského a šťastného dne dělal.

Vážná vědecká veřejnost mu teď plně důvěřovala a to ji zbavovalo povinnosti luštit jeho vědecká pojednání. Kdyby se vážná vědecká veřejnost dala do kritizování, jakýkoli pokrok by byl nemožný. U každé stránky by se trčelo rok.

Céline, Cesta do hlubin noci