Vitason

,,Meč, co mají s těmi meči? Máš mít Uzi, vole. Zachránilo by ti to prdel!" 

Musím se přiznat, že jsem kroutil hlavou nad tím, když mi přítelkyně říkala, že kouká na Buffy, přemožitelku upírů a že jí to moc baví, protože jsem si tenhle seriál pamatoval jako tu holčičí blbůstku, co kdysi běžela na Nově, ale stejně jsem pár dílů zkusil a stala se z toho láska. 

Možná je to trochu komické, při tom výskytu upírů, démonů a jiné další havěti, ale asi jsem neviděl jiný seriál, kde by byly lépe zachyceny všechny strasti dospívání, složité budování vztahů na střední škole a všechna zákoutí citlivé dívčí duše. Zatím jsem viděl pouze část druhé a skoro celou třetí sérii, ale už teď si mě seriál získal. Ty životné, propracované postavy, popkulturní odkazy, zajímavé zápletky, hlášky a komické situace, drsná akce - to vše si člověka musí získat. Stejně tak jako ta osudová, zakázaná láska mezi Buffy a Angelem. A pan starosta Richard Wilkins je nejlepší záporák, jakého jsem za hodně dlouhou dobu viděl.

Opravdu příjemné překvapení

Keep watching. 

V předposledním kole anglické Premier League porazil londýnský Tottenham Liverpool 2-0 v přímém souboji o páté místo a s největší pravděpodobností si v následující sezóně zahraje Evropskou ligu. Skóre utkání otevřel již v 9. minutě Rafael Van der Vaart. Holandský ostřelovač se dostal k odraženému míči a z kraje pokutového území poslal míč neomylně za záda domácího brankáře Pepe Reiny. Tottenham i nadále kontroloval vývoj utkání a krátce po začátku druhého poločasu dokázal navýšit vedení, když v 56. minutě posoudil rozhodčí Howard Webb souboj pronikajícího Stevena Pienaara s Johnem Flanaganem jako penaltový a Luka Modrič stanovil z pokutového kopu skóre na konečných 2-0. Tottenham si připsal první výhru na Anfield Road, stadiónu Liverpoolu, po dlouhých 17 letech a posunul se tak na páté místo, které pro Kohouty znamená místenku v nadcházejícím ročníku Evropské ligy. Kohouti k tomu musejí udělat již jen poslední krok v podobě posledního zápasu, kdy se Spurs střednou v domácím prostředí s potápějícím se Birminghamem City.

Rok starý text, o který se nelze nepodělit 

,,Na Ježíše, že to tak šikovně zařídil a nechal se ukřižovat,“ pozvedl můj kamarád Jiří v půl jedenácté dopoledne již svého dvacátého panáka k přípitku. Nutno podotknout, že u devatenácti předešlých kousků se vždy jednalo o jiný druh alkoholu, takže bylo hned jasné, že Jirku čeká následujícího dne pořádný bolehlav.

    Velikonoce znamenají pro každého něco jiného. Pro křesťany je to jeden z nejvýznamnějších svátku v roce, pro moji babičku příležitost, kdy může upéct beránka, pro mého tátu okamžik, kdy může babičce sníst beránka. Pro mé kamarády den, kdy mají ,,povinnost“ chopit se pomlázek a navštívit všechny pohledné dívky z okolí, odměnou jim pak je opička, ze které se vzpamatovávají ještě dva dny.   

     Neříkám, že jsem na tom jinak. Lidově řečeno s přáteli držím basu, ale letos jsem byl přece jen v odlišné situaci. Jako Damoklův meč nade mnou celé dopoledne visela hrozba odpolední směny v práci a tak jsem musel všechen alkohol odmítat. Né, že by to byl nějaký problém. Tedy až na některé lidi, kteří mi alkohol vysloveně vnucovali. Cenou útěchy mi tak byla všechna vajíčka, o která přátelé neměli valný zájem a jedna plechovka nealkoholického piva. Háček byl v něčem jiném. Postupem času schopnost artikulovat, nebo vést rozumnou debatu, u mých přátel rapidně klesala. Za vše hovoří situace, kdy nám otevřela usměvavá maminka spolužačky jednoho z našich kamarádů: ,,Tak co, kluci? Chcete čokoládu, nebo vajíčka?“ Načež kamarád David líně zamlaskal: ,,No já bych si dal toho panáka.“ Paní držící tácek s čokoládami zaváhala, ale o minutu později již rozlévala irskou whisky. Místo funkcí potřebných k tomu, aby člověk dokázal mluvit alespoň trochu rozumně, se u mých přátel začala silně rozvíjet  schopnost určená k vymýšlení šílených nápadů, které byly ještě navíc umocněny špatným odhadem. 

    ,,Neboj, já tě udržím,“ křičel Tomáš, když se mu dvakrát těžší Dominik chystal z velkého rozběhu skočit na záda. Jen o pár vteřin později se Tom zvedal ze země se zakrváceným obličejem a zlomeným zubem. Člověk by nikdy nevěřil, jak velké množství alkoholu snižuje práh bolesti, protože po rychlém opláchnutí se a pořádném zavdání si z láhve se slivovicí byl Tomáš, ač ve špinavých a potrhaných šatech, opět připraven pokračovat v pouti za ,,omlazováním“ místních slečen.  

   Během několika hodin se tak má pozice změnila z účastníka koledy na ošetřovatele, řidiče, který musí kamarády, kteří zapomněli cestu domů, odvést jejich rodičům a opatrovníka, který neustále hlídá šestihlavé stádo, aby se některý jeho člen někam nezaběhl a neskončil pod koly řidiče, který k Velikonočním svátkům přistoupil méně zodpovědně než já.

    Příští rok se určitě znovu zúčastním, ale dám si veliký pozor, abych ten den nemusel do práce, protože se raději stanu zvířetem, než jeho pastýřem.

Božínku, to nám ty sociální sítě zase něco nafoukly. Stačilo pár tvrších střetů, aby se z Jevgenije Arťuchina stal český veřejný nepřítel číslo jedna. Ruskému pořízkovi se na facebooku ihned začalo nadávat do ,,ruských kurev", přepisoval se jeho životopis uvedený na wikipedii, kde se mu vyhrožovalo smrtí atd. A proč vlastně? Kvůli pár střetům, při kterých se zranili Češi Milan Michálek a Karel Rachůnek. Celé je to dost nešťastné a v mých očích nás to ponižuje jako národ, když tím ze sebe děláme slušné uplakánky. Všichni ti ,,fanoušci", kteří vidí hokej jednou za rok, když je zrovna mistrovství, tyto ,,vtipy" vesele posílali dál a jen tak napomáhali rozšířit tento obraz. Přitom tento moskevský kozák zase nic tak hrozného neudělal. Prostě se jen snažil svůj tým podpořit tím, co umí nejlépe a každý znalý jeho proporcí (196 cm 116kg) asi uhodne co to je. Nebyly to nikterak zákeřné zákroky. Arťuchin prostě jen dohrál velice tvrdě souboje a předvedl opravdu ,,výživné" hity, ale od toho je hokej přece hokejem, ne? Když hraji takovouto hru a ještě když je na ledě hráč, který by se dal přirovnat k menšímu medvědovi, tak si přece dám větší pozor? Jediné, co bylo na Arťuchinově hře neomluvitelné bylo to, jak se radoval, když se mu podařilo zranit protihráče, o tom sport opravdu není, ale o tomto sprostém brečení, kdy se někomu vyhrožuje smrtí, o tom to také není. 

Do roka a do dne se sešli staří známí na stadiónu Eastlands, aby se opět v souboji aspirantů na čtvrté místo střetli hostující Kohouti s domácími Citizens. Jenže tentokrát se již nejednalo o přímý souboj o čtvrté místo, nýbrž o smutnou tečku za touto sezónou. Stejně jako před rokem byl jediným střelcem utkání Peter Crouch, jenže tentokrát mířil vytáhlý útočník do špatné sítě a Manchester City si tak díky jeho trefě zahraje poslední předkolo milionářské soutěže. Tottenham opět ukázal, že držet míč by borcům v bílých dresech šlo, ale s vytvářením si šancí jsou na tom Kohouti o poznání hůře. Na vině je tentokrát nesmyslně vytvořené rozestavení 4-4-1-1 se třemi středovými záložníky, kdy Modrič své postavení na křídla nedržel snad ani pět vteřin. Ono na vině nebylo jen to samotné rozestavení. Často proklínaným hráčem je v současnosti Rafael van der Vaart, protože právě kvůli němu se toto rozestavení praktikuje. Ale podle mého házet všechnu vinu na něj je trochu nesmyslné, i když holandský borec teď opravdu prožívá úpadek formy. Jde spíše o to, že hráči toto rozestavení prostě nedrží. To že se Vaart občas stáhne do zálohy, aby pomohl s rozehrávkou, to by se dalo ještě pochopit, ale když si do hloubi pole začne chodit pro míče i Crouch, tak je průšvih na světě. A v tom vidím největší problém toliko proklínaného rozestavení. Když už se totiž povede nějaký průnik, tak najednou v pokutovém území soupeře není nikdo, kdo by přijal míč, protože Vaart, nebo Crouch se někde zapomenou a ostatní záložníci se bojí více podpořit útok. Thats all, folks. 

Sobotní utkání 36. kola anglické Premier League mezi londýnským Tottenhamem a hosty z Blackpoolu jen smutně zdokumentovalo to, co borci s Kohoutem na hrudi prožívají v posledních týdnech a měsících. Svěřenci Harryho Redknappa sice vynikají v kontrole míče, ale finální přihrávka, která by znamenala rozhodující šanci né a né přijít a když už se tak náhodou stane, tak se vytouženou šanci nepodaří proměnit. Utkání tak dominovalo brutální zranění Garetha Balea, dvě nesmyslné penalty, které byly proti Tottenhamu nařízené v rozmezí dvou minut a vyrovnání Jermaina Defoa z posledních minut hry, které zachránilo Kohouty před opravdovou katastrofou, už tak zůstává ve stínu zmíněných událostí. 

V londýnském derby si Chelsea v rámci 35. kola Premier League poradila na svém stadiónu s Tottenhamem a tým okolo Petra Čecha tak mohl o týden déle živit šance na titul. Byl to krásný pocit, když v 19. minutě napřáhl Brazilec Sandro k dalekonosné střele a poslal Kohouty do vedení. Jenže tento krásný pocit se velice rychle vytratil a ze zápasu se stala černá tečka za celou sezónou Tottenhamu. Všechno to začalo těsně před konce první půle. Frank Lampard vypálil z uctivé vzdálenosti přímo na brankáře Gomese, který si nechal míč propadnout mezi nohama. Zmatený brankář míč zachytil ještě na brankové čáře, ale rozhodčí se rozhodl uznat gól. Vše bylo dovršeno, když se Chelsea dostala do vedení brankou, kterou Salomon Kalou vstřelil z ofsajdového postavení. Nechci brečet nad rozhodnutími rozhodčích. Byly to těžká rozhodnutí. Prostě k ním nemělo dojít. Gomes je dostatečně zkušený golman na to, aby se takovéto chybě vyvaroval, ale tak co stalo. Čtvrté místo je v trapu. Je na čase soustředit na se dohrání zbytku sezóny se ctí a pokud to napomůže rozvířit debatu o zavedení videorozhodčího, tak jedině dobře. 

A máme tu další zápas, kdy remíza ani pro jedno družstvo nic neřeší a je tak pravděpodobné, že zafunguje zákon schválnosti a dojde k dělbě bodů. Chelsea ještě stále živí šance na zisk mistrovského titulu, naopak z tábora Kohoutů se stále ozývají hlasy, které vybízejí k boji o čtvrté místo. Jenže k tomu je potřeba bezpodmínečně porazit Chelsea, která se bude také hnát kupředu, a čekat na zaváhání Manchesteru City. Sestava hostů bude pravděpodobně trochu improvizovaná, protože by měl chybět Benoit Assou-Ekkoto a nově asi i Tom Huddlestone. Na levého beka se zřejmě zatáhne velšský zázrak Gareth Bale a na jeho místo by se do sestavy mohl vrátit Aaron Lennon. Očekávám z obou stran útočný fotbal. Motivace je vysoká.

Milý deníčku, 

kašlu na popisování zápasu formou zprávy. Teď se prostě musím vybrečet. Pápá 4. místo, pápá Ligo Mistrů a proč vlastně? Kvůli neschopnosti Kohoutů, nulové snaze zvýšit napadání a tentokrát i šílenému prokaučování ze strany Harryho Redknappa. Když se už v páté minutě zranil krajní obránce Ekkoto, tak bylo jasné, že se na beka bude muset zatáhnout Gareth Bale, ale proč šel k čertu na hřiště Sandro? Proč tam nešlo nějaké křídlo? K dispozici byl Lennon i Pienaar. Tottenham tak měl na hřišti čtyři střední záložníky. Jedna věc je, že Redknapp měl ve svém poznámkovém bloku Modriče na levé straně hřiště a Van der Vaarta na pravé, ale druhá věc je, že hráči tyto posty prostě nedrželi a všichni se drželi uprostřed hřiště. Rozestavení Spurs tak vypadalo velice podivně ve formě 4-2-2-2, c čímž si dobře zformovaná obrana West Bromu hravě poradila. Křídla měli náhle táhnout Bale s Kaboulem z pozic krajních obránců, což je prostě nesmysl. Dále nechápu ten nezájem o přidání pojišťující branky, když už se Kohouti dostali do vedení, vždyť už se to svěřencům Harryho Redknappa několikrát nevyplatilo a stejně si hráči v bílých dresech pořád nedají říct. Modlil jsem se v přechod na rozestavení 4-4-2 teď se modlím v rozestavení 4-5-1, protože Defoe s Pavlujčenkem prostě napadat rozehrávku nebudou. Je sice hezké, že kluci odjezdili zápasy Ligy mistrů a udělali si dobré jméno, ale asi si neuvědomují, že když takhle neodjezdí všechny zápasy, tak si Ligu mistrů příští rok prostě nezahrají. Teď nezbývá než doufat v zaváhání Citizens a doufat, že Redknapp dostane odvahu posadit van der Vaarta na lavičku, vrátit se ke hře na křídla a nebetonovat jednobrankové vedení proti týmu ze spodka tabulky. Ale předem říkám, že i kdybychom to 4. místo nějakým zázrakem urvali, tak si ho prostě nezasloužíme.

Karty jsou rozdány jasně. Kohouti již zdánlivě nemají situaci ve svých rukou. Na konkurenční Manchester City ztrácejí hráči ze severovýchodní části Londýna dva body a proto je před vzájemným duelem obou kandidátů na čtvrté místo důležité vyvarovat se jakékoliv zbytečné ztrátě. Takže je povinností Kohoutů, kteří jsou nabuzeni dobrými výkony proti Stoke City a rivalovi z Arsenalu, doma přehrát hostující West Brom a čekat na zaváhání bleděmodrých Citizens.  

Konečně se chytáme:-)

Bylo to přesně to utkání, na které budou fanoušci dlouze vzpomínat a budou ho označovat za ,,tu pravou reklamu na fotbal". V dohrávce odloženého utkání z 28. kola anglické Premier League zavítal Arsenal na stadión svého největšího rivala Tottenham Hotspur. Po divoké přestřelce se oba týmy rozešly nerozhodně po výsledku 3-3. Na obou stranách tak bude zřejmě panovat menší zklamání z výsledku, né však z výkonu. 

Hosté zaskočili vyprodané White Hart Lane již v 5. minutě, když se za obranu dostal mladý Theo Walcott, jež neomylně zakončil. Jenže domácí s odpovědí nečekali příliš dlouho, když hned o dvě minuty později nalezl Vedran Čorluka Rafaela Van der Vaarta v pokutovém území soupeře. Nizozemský záložník se vůbec nerozpakoval a přesnou střelou na přední tyč vyrovnal. Jenže ani tím divoký úvod utkání neskončil, protože ve 13. minutě napřáhl ke střele ze střední vzdálensoti Samir Nasri a poslal tak hostující Kanonýry opět do vedení. Na dvoubrankový rozdíl navýšil vedení ve 41. minutě Robin van Persie, když nadvakrát překonal brankáře Kohoutů Gomese. Jenže ani tentokrát nečekali Kohouti s odpovědí příliš dlouho a hned o tři minuty později napřáhl k dalekonosné střele Tom Huddlestone, který prostřelil vše, co mu stálo v cestě. Domácí záložník tak dal svým spoluhráčům možnost bojovat v druhém poločase o nadějný výsledek. 

Druhá část severolondýnského klání již byla až na pár výjimek v režii domácích Spurs, kteří s přibývajícími minutami zvyšovali tlak, který v 70. minutě vyústil ve vyrovnání. Když Benoit Assou-Ekkoto narýsoval perfektní přihrávku za obranu soupeře na Aarona Lennona, jež byl sestřelen vyběhnuvším brakářem Arsenalu Szczesným. Van der Vaart pak neomylně z penalty vyrovnal. V závěrečných minutách byli blíže ke vstřelení vítězné branky domácí, jenže Modrič, Crouch ani Sandro své šance neproměnili. ,,Oba týmy šly po vítězství. Diváci si zápas museli užít," hodnotil po utkání kouč domácích Harry Redknapp: ,,V první půl hrál Arsenal skvěle a my měli za stavu 1-3 veliký problém, ale ještě do poločasu jsme dokázali snížit a v druhém poločase jsme už byli lepším týmem," dodal zkušený manažer. ,,Samozřejmě to bylo vzrušující utkání, které mohl vyhrát kdokoliv, ale je frustrující, že jsme třikrát inkasovali, protože v prvním poločase jsme byli lepším týmem," hodnotil zápas Redknappův konkurent Arséne Wenger.

Výsledná remíza 3-3 tak není úspěchem ani pro jedno družstvo. Arsenal tak zřejmě definitivně ztratil šanci bojovat o ligový titul a Tottenham přišel o možnost bodově se dotáhnout na svého konkurenta v boji o 4. místo Manchester City. 

Největší svátek všech fanoušků Tottenhamu a Arsenalu je tady. Již za hodinu vypukne klasické severolondýnské derby, ve kterém půjde oběma rivalům o vše. Spurs stále pomýšlejí na čtvrtou příčku, která by jim zajistila účast v příštím ročníku Ligy mistrů, Gunners mají stále choutky na titul. Remíza neřeší nic ani pro jedno družstvo, tak doufejme, že fotbalová bitva tomu bude odpovídat. 

Gareth Bale byl dnes vyhlášen hráčem roku v Anglii.

Věčné rozhazování rukama, spousta emocí, ještě více polehávání po trávníku, Messi tvrdě střílející míč do diváků, nazlobený pan Mourinho, Ronaldo hrající pro kamery a né pro spoluhráče, rozhodčí, který chce se zápasem pěkně zamíchat, to jsou všechno atributy posledního El Clásica, kdy mě střetnutí snad dvou nejpopulárnějších týmů na světě opět přesvědčilo, že se španělským fotbalem nebudu kamarád. Ale jak se říká proti gustu... Nikomu jižanský fotbal neberu, ale tohle vážně není nic pro mě, To se stokrát raději podívám na záchranářský souboj Wolverhamptonu s Blackpoolem.

Nedůraz v koncovce, laciné chyby v obraně a zbytečná červená karta. To jsou chyby, kterými United darovali svému městskému rivalovi vítězství v semifinále FA Cupu a bleděmodrá část Manchesteru tak může slavit postup do finále nejstarší klubové soutěže na světě. 

Rudí ďáblové byli v koncovce prakticky po celý zápas nebezpečnější, jenže Dimitar Berbatov nedokázal ani jednu ze dvou vyložených šancí proměnit a tak se nakonec radovali Citizens, kterým vystřelil výhru Yaya Toure, když se v 52. minutě zmocnil špatné rozehrávky Michaela Carricka, obešel bránícího Nemanju Vidiče a přesnou střelou prostřelil brankáře Van der Sara. Svěřenci Alexe Fergusona nedokázali na vedoucí branku městského konkurenta odpovědět zejména, kvůli zbytečnému vyloučení Paula Scholese. Měl to být právě zkušený Scholes, který měl hráče v rudém dresu zklidnit a vést je za vyrovnáním, místo toho se v 72. minutě poroučel do sprch a jeho tým se tak prakticky nezmohl ani na závěrečný tlak.

Manchester City se ve finále FA Cupu utká s lepším z dvojice Bolton-Stoke City a po pětatřiceti letech sucha bude moci rozšířit klubovou sbírku o jednu z nejslavnějších trofejí. 

V čistě záchranářském souboji dokázala Aston Villa vytěžit tři nesmírně cenné body při výhře v poměru 2-1 na půdě West Hamu United, kterému se výrazně snižují šance na udržení se v Premier League. 

Domácí Kladiváři, kteří v dnešních dnech vyvažují každý získaný bod zlatem, měli skvělý nástup do utkání, když se hned v druhé minutě prosadil Robbie Keane. Irský útočník, který je na Upton Parku na hostování z Tottenhamu, si šikovně pohlídal offsidovou linii a nedal hostujícímu brankáři Friedelovi sebemenší šanci. West Ham i nadále kontroloval dění v prvním poločase, ale druhý gól né a né přijít a tak trestali hosté z Birminghamu, když Bentův náběh nezachytil Wayne Bridge a anglický reprezentační útočník tak pohodlně vyrovnal.

Obrdžená branka hráče West Hamu výrazně znérvoznila a tak oteže zápasu převzali hosté, kteří si vytvořili řadu dobrých příležitostí, ale vítězný gól zařídil až Gabriel Agbonlahor, když si v nastaveném čase naskočil na oblouček Asleyho Younga.

Pochválit musím mého oblíbecne Robbieho Keana, ale rozčilovat se nad tím, jak nám v poslední době chybí, už snad ani nemá cenu. 

Milý deníčku, tvým prostřednictvím bych chtěl poděkovat všem hráčům Tottenhamu za úžasnou jízdu Ligou mistrů, za krásných 10 večerů, které jen tak nezapomenu. Samozřejmě je mám již všechny uložené na disku v náležité kvalitě. A nyní seznam 10 bodů, proč to stálo za to. 

-2) Young Boys-Spurs: Předkolo to tohoto výčtu nepočítám. Přesto si zaslouží, aby zde bylo uvedeno. Když byl Tottenhamu do bojů o účast v nejprestižnější klubové soutěži nalosován švýcarský celek Young Boys, tak již všichni fanoušci Spurs viděli své miláčky v hlavní soutěži, jenže ouha. Improvizovaná sestava, která si evidentně nemohla zvyknout na bernskou umělou trávu, náhle prohrávala 3-0 a postup se vzdaloval. Spurs se však dokázali vrátit do hry a snížili na konečných 3-2 v neprospěch Kohoutů, ale věděli, že na White Hart Lane to už bude o něčem jiném.

-1) Spurs-Young Boys: A taky, že bylo. Spurs přejeli Young Boys v poměru 4-0 a poslali tak sympatické Švýcary ,,jen" do Evropské ligy. Hat-trick tehdy zaznamenal Peter Crouch. 

1) Werder-Spurs: Velká noc a veliká zkouška. Historicky první zápas v novodobé LM, kterému jsme snad se 12 kamarády vytvořili v místní hospodě důstojnou kulisu. Jenže Kohouti se nové soutěže ani zvučného soupeře nezalekli a za chvíli vedli 2-0, pak hráči v bílém sice zaplatili nováčkovskou daň, když nechali Němce vyrovnat, ale první bod byl na světě a Tottenham ve zkoušce ohněm rozhodně obstál. 

2) Spurs-Twente: První domácí zápas, skvělá atmosféra vyprodaného White Hart Lane, trochu podivná přestřelka se třemi penaltami (všechny v prospěch Spurs, tak na co si stěžovat:-) a sympatický výkon holandského týmu. To jsou základní parametry tohoto utkání. 

3) Inter-Spurs: Výlet na stadión San Siro, kde nás přivítal úřadující mistr soutěže Inter, měl být zlatý hřeb účinkování Kohoutů v milionářské soutěži, jenže brzké vyloučení brankáře Gomese a čtyři branky během prvního poločasu proměnily zápas v noční můru. Jenže pak povstala nová fotbalová superstar. Mladý Gareth Bale se rozhodl sám otočit zápas a třemi brankami dokázal zdramatizovat závěr utkání a vrátil mi ztracenou hrdost. 

4) Spurs-Inter: Hned v dalším kole se posty otočily a na White Hart Lane přijel Inter. Utkání bylo tentokrát jasně v řezii Tottenhamu, který zvítězil 3-1. Největší podíl na tom měl opět Gareth Bale a jeho jméno se náhle učila skloňovat celá Evropa. 

5) Spurs-Werder: Tentokrát přijel na White Hart Lane německý celek, který hrál už jen o čest. Jenže Brémy byly natolik sužované zraněními, že jejich hráči nedokázali být Tottenhamu důstojným soupeřem a tak je Kohouti ve vycházkovém tempu zfoukli 3-0 a to si ještě dovolili luxus neproměněné penalty. 

6) Twente-Spurs: Již s jistotou postupu cestovali Kohouti do Holandska a tak dostali prostor hráči, kteří si v předešlých zápasech příliš nezahráli. Holanďané předvedli opět sympatický výkon a rozešli se s londýnským klubem smírně 3-3. 

7) AC Milán-Spurs: Velký návrat na San siro. Tenrokrát se Kohouti již nezalekli mnohem zkušenějšího soupeře a získali nesmírně cenný skalp v podobě výhry 1-0. 

8) Spurs-AC Milán: Asi nejnudnější utkání, které Kohouti v Lize mistrů předvedli. Přesto splnilo svůj účel a Spurs si s přehledem pohlídali postup při bezbrankové remíze a vyřadili tak mnohem zkušenějšího a papírově silnějšího soupeře. 

9) Real Madrid-Spurs: Čtvrfinálový sen se velice rychle rozplynul. Brzké vyloučení Petera Crouche a rychlý gól Realu udaly směr utkání, ve kterém Real nakonec zvítězil 4-0.

10) Spurs-Real Madrid: Škoda jen, že se nekonalo důstojné rozloučení. Troufám si tvrdit, že Kohouti byli lepší a Real skoro celou dobu tlačili, jenže gól né a né přijít. Naopak Spurs inkasovali po hlopé chybě brankáře Gomese a prohráli 0-1.

Přesto to byla úžasná jízda. 

Co na tom, že Tottenham nedal před utkáním se Stoke 4 zápasy gól. Co na výprasku od Realu? Konečně jsem viděl po dlouhé době vstřelený gól (dokonce hned tři) a také výhru, ty dva inkasované góly vem čert. Také mě velice potěšil Peter Crouch, který alespoň částečně ochladil tu kritiku a nenávist vůči své osobě po tom nešťastném vyloučení. 

Snad po letech jsem se rozhodl vrátit na Zeměplochu. Pro tento účel jsem si vybral Posledního hrdinu a opět jsem si připomněl, jak mistr Pratchett dokáže smísit různé mytologie, filosofické teorie, historické osobnosti do jednoho komediálního rance. Tuhle výpravu za bohy a na okraj Zeměplochy a pod/nad ní (záleží, jak se na to díváte) jsem přečetl prakticky jedním dechem a náramně si ji užil, i když ke konci trochu ztrácí dech.