spotczek

     Předminulý týden jsme si střihli dvě moderny. První z nich, Báby od Daniila Charmse nastudovalo Divadlo Na zábradlí jako absurdní drama. A líbilo se.

     Charms nutí k zamyšlení. V prvním plánu působí jeho texty nonsensově a bezobsažně a až na další pohled krutě upřímně. V paměti mi z představení utkvěl hrůzostrašný výjev člověka, který se válí lidem v cestě tak dlouho, až na něj zavolají strážníky. Ze situace pak pochopíme, že ani tak nejde o bezdomovce či provokaci, nýbrž o člověka, který ztratil místo ve společnosti, který jako by mezi ostatní nepatřil, přestal být člověkem. Což vlastně popisuje pocit samotného Charmse, kterého ruský komunismus tak dlouho potíral ideologicky, až ho zlikvidoval fyzicky a fakticky.

     Jeho vtipy působí nenápadně, ale dodnes živě. Sice si myslím, že se řada věcí odkazuje na dobu totality tak silně, že bez jisté zkušenosti není smysl postižitelný. Přesto je přesah k dnešku patrný. Ať už tam byl vložen dnešními tvůrkyněmi (Petrželková, Viceníková ad.) nebo je zkrátka z podstaty nadčasový (odhalování hlouposti, povrchnosti i lidské malosti).

     Určitě musím opět pochválit scénu, která pomáhá k chápání hry i esteticky souzní s obsahem, možná ještě víc než u Požitkářů.