Kaferano

Výstava voněla barvama, některé oleje byly čerstvější. Viděla jsem prvně své oblíbené obrazy naživo a silně na mne zapůsobily. Velmi se mi zamlouvá tvorba Jaroslava Róny, jednoho z Tvrdohlavých. Mám ráda jak sochy, tak obrazy i přesto, že jeho vidění je čím dál tamnější a pesimističtjší. Zde bylo vidět, že inspirace pochází ze snů i nočních můr, podvědomí i zálibě v mýtických archetypech. Barevnost fascinující..... Galerie Václava Špály.....Praha

Režisér Martin Čičvák napsal neobvyklou satiru s názvem Kukura. Juraj Kukura s postavou režiséra prý mnoho společného nemá, přestože je mu role psaná na míru a dokonce byla pro toto představení vytvořena velmi naturalistická loutka v životní velikosti. Loutka představuje starouška Kukuru a je mistrně ovládána loutkoherci. Má pohyblivé oči a obočí a musím říct, že jsem o její přítomnosti předem nevěděla a loutka mě docela vyděsila :-D Samotná hra je jakousi kritikou stavu divadelnictví v kontrastu s komercí, divadelní prestiži a boji o divadlo. Další roli namyšlené herečky ztvárnila výborně Varonika Žilková.... Divadlo Ve Smečkách.... Praha

Před pár dny zemřel malíř a grafik Oldřich Kulhánek, známý jako tvůrce předloh českých bankovek. Paní Meda Mládková reagovala jako první a uspořádala ve své galerii malou výstavu na jeho počest. Výstava je hojně navštěvovaná, je vidět, že Oldřich Kulhánek se zapsal hluboko do povědomí lidí, nejen bankovkami, ale bohatou grafickou, ilustrační i scénografickou tvorbou.. Vystaveny jsou lepty a barevné litografie, na kterých je originálně znázorněno těžké Kulhánkovo období, kdy byl vyslýchán na Ruzyni jako politicky nekorektní. Do velmi detailní kresby obličeje vyslýchajícího policisty jsou vloženy útržky textů z výslechů. Jde mráz po těle, jak je to působivé..... Sovovy mlýny.... Kampa... Praha

Na Strahovském nádvoří v bývalém kostele Svatého Rocha se dnes nachází výstavní prostor. Galerie MIRO tentokrát vystavuje 33 grafických listů Pablo Picassa z dvou různých životních i tvůrčích úseků. 14 grafik ( suchá jehla) má název Kejklíři . Ostatní grafické listy vznikly po válce a odráží se na nich vliv surrealismu a kubismu. Také techniky jsou rozmanité, od akvatinty, suché jehly po lepty a litografie. Můžeme vidět Picassova oblíbená témata jako cirkus, mytologie, korida i sociální náměty. Výstava je malá, ale prodejní. Koho by zajímaly ceny, tak menší kolem 20ti tisíc € a jedna vétší za 550.000 € .. Galerie MIRO.... areál Strahovského kláštera .. Praha

Na výstavu s názvem "Motýlí efekt?"Je třeba vstoupit jako intelektuál hledající diskurs na dané téma nebo teoretik umění schopný vidět v jakékoliv současné tvorbě podtext vlivů a důvodů k tvorbě. Popřípadě jako psycholog, na kterého vyskočí materiál k analýze duševních obsahů umělce. Takto si může člověk výstavu užít, aniž by hledal něco estetického, líbivého nebo pozitivního.. Je těžké popsat dané téma, ale podtext názvu zní " Obraz jako různorozměrná dekonstrukce celku" no dalo by se říct, že jde o rozbití všech dosud zažitých přístupů v malbě, o různé citace použité jako nesourodé fragmenty k vlastnímu vyjádření. Uf. Mě tohle baví, ale doporučt to se netroufám :-D Popíšu obrazy jen jednoho z šesti umělců, který mě nejvíc zaujal. Slovák Martin Gerboc vytváří valmi znepokojivá plátna, plná citací slavných umělců. Tentokrát využil lepty na válečné téma Francisca de Goyi a překryl je svými excesivními výjevy lidského konání v té nejtemnější poloze. Také jeho novodobé "vanitas" ( můj oblíbený námět) se staly středem mé pozornosti. Jeho práce jsou silně depresivní, nikoliv samoúčelné.

Jiří Kolář & Beatrice Bizot se seznámili ve Francii v době Kolářovy emigrace.. Vytvořili si mezi sebou zvláštní vazbu a vznikla mezi nimi zajímavá úmluva. Týkala se korespondence mezi "velmi mladou dívkou a velmi starým mužem" s domluvenými pravidly. Jiří Kolář každý den vytvořil specielně pro Beatrice drobnou koláž a na oplátku Beatrice napsala Jiřímu každý den dopis nebo jen krátkou zprávu o sobě. Výstava této korespondence je unikátní, protože nebyla nikdy zveřejněna. Musím říct, že jsem docela Beatrice záviděla :-D a taky se mi zdálo, že občas Jirku dost odbyla. Bylo docela dojemné mít možnost nahlédnout do soukromí tohoto typu a sledovat, s jakou tvůrčí invencí se dá zpestřit obyčejná pošta:-) Veletržní palác - Praha

Slovanská epopej na mne zapůsobila víc, než jsem čekala. Historická témata a tvorba ( zejména plakátová) Alfonse Muchy není zrovna to, co vyhledávám, ale zde se člověk setká s úplně jiným tvůrčím rozměrem. Jak fyzickým, tak uměleckým. Atmosféra, která plátna obklopuje je umocněna i jejich skvělou instalací v gigantickém prostoru Veletržního paláce. Pro mne bylo zajímavé, že všechny malby jsou provedeny v tlumených barvách, takže dělají dojem mlžného oparu. To působí vznešeně, až duchovně. Na některých obrazech je dvojí kompoziční plán, jeden reálný a jeden symbolický, kdy postavy jakoby visí v prostoru. Překvapilo mě ale, že figurám není zdaleka věnována veškerá plocha, někdy až dvě třetiny plátna zaplňuje okolní prostředí přírody, exteriéru nebo interiéru. Na všech oděvech a předmětech je také znatelná Muchova záliba v dekorativnosti a smysl pro detail. Osobně mě zaujala nejvíc tři plátna. Tajemné Mont Athos, laděné do modrozelena; Král Přemysl Otakar II, kde je panovník znázorněn v době největší slávy a zejména obraz Husitský král Jiří z Poděbrad, kde je vyobrazen dvorský sjezd, na kterém se řešila králova poslušnost vůči Římu. Tam je vidět neuvěřitelná škála až karikaturních výrazů všech účastněných kališníků a katolíků. K tomu dokonale ztvárněná atmosféra architektonického prostoru s gotickým kružbovým oknem.... Docela zážitek... Veletržní palác...Praha

Sny, snění, odkaz surrealismu, Sigmunda Freuda, Junga a dalších v dílech mistrů současných, minulých i budoucích.. Výstava je důkazem, že surrealismus má své oddané pokračovatele a sny budou stále bohatý inspirační zdroj. Z klasiků jsou vystaveni např Toyen, Adolf Hoffmeister, Švankmajer a ostatní soudobé surrealisty jsem neznala a taprve si je vyhledám. Aspoň pár z nich: David Cajthaml, Rasťo Čambál, Milan Kunc, Jindra Viková.. Mimochodem v Artinbox gallery jsem byla prvně a takové přátelské přijetí i s výkladem jsem dlouho nezažila. Jako na návštěvě u starých známých. Zde obraz Milana Kunce

Rudolfa a všechny jeho sběratelské mánie mám nejradši snad z celé historie. Na téhle výstavě jsou k vidění pouze rytiny vzniklé podle uměleckých děl, které měl císař ve sbírkách a měl je v oblibě. Většinu z nich zhotovil rytec Aegidius Sadeler a je to neuvěřitelně precizní práce. Každá grafika je plná detailů, tak na dvacet minut prohlížení a ještě k tomu s obsáhlými texty. Naštěstí byl vydán nádherný katalog, kde je úplně všechno a můžu se kdykoli k rytinám vrátit. Ovšem vidět vedutu Prahy z roku 1606 se všemi detaily je v originále přecejen lepší. Má asi tři metry. Na výstavě jsem byla hodinu a půl úplně sama. Asi grafika z té doby nikoho neláká...NG...Palác Kinských...Praha

100 let od otevření Obecního domu v Praze. Secesní perla pražské architektury má narozky. Kdo má rád secesi ve všech podobách, tak je jako v ráji už ve vestibulu. Já jo. Tahle výstava ovšem jakoby obtiskla ducha tehdejší doby a snažila se přiblížit celou událost ze všech úhlú tehdejších kulturních vlivů, včetně kritických a negativních reakcí. Secese byla tehdy na vrcholu, ale zároveň doznívala vlna historismu a symbolismu. Do výzdoby zasáhla i Generace Národního divadla a zároveň se silně utvářela kubistická architektura a design. To všechno je možné ve výzdobě nalézt, pro mě zas další důvod k pátrání. Bohužel projít všecny prostory Obecního domu je nemožné. Většina je nepřístupná. No a co mě nadchlo nejvíc, za symbolisty byly vystaveny mimo jiné obrazy Josefa Váchala a toho mám hodně ráda. Za kubismus několik pláten Bohumila Kubišty, které mě k mému překvapení hodně zaujaly. No a taky jsem si nemyslela, že by mě mohl běhat mráz po zádech z projektu půdorysu, ale stalo se u půdorysu Obecního domu:-))

Výstava chrličů, především jejich fotografická dokumentace, proběhla v Rožmberském paláci na Pražském hradě. 132 chrličů se nachází v pěti úrovních katedrály a každý je jiný. Ani ty z nejnižší úrovně si chodec nemůže pořádně prohlédnout, tak je zajímavé vidět je alespoň dobře nafocené a popsané. Z některých byly zhotoveny sádrové odlitky v člověčí velikosti a k vidění je i pár úlomků originálů. Většina pochází z hutí Petra Parléře, ale jsou tu i novodobé, které vznikly při pozdějších rekonstrukcích. Hlavně je zajímavé, že u venkovní výzdoby katedrály se na svatost už tolik nedbalo, protože bizarní chrliče spíš připomínají neřesti a různé hybridní bytosti.

O Vánocích chodím na vánoční výstavy. Vloni byly dvě skvělé v Betlémské kapli a v Botanické zahradě. Obě se týkaly lidových řemesel ve výrobě betlémů a vánočních ozdob. Letos jsem si vybrala Betlémy v Klementinu. Byla jsem trochu zklamaná, všechno se vešlo do jedné místnosti a čekala jsem prostě víc. Ale popíšu aspoň něco. Šlo o různé typy betlémů, z různých materiálů a velikostí. Některé byly určeny jako dekor do vyšší společnosti, jiné se vyráběly sériově. Nejčastější byly dřevěné, vyřezávané, papírové nebo lité do formiček. K vidění byl originál Karla Svolinského, který byl původně vyučen jako řezbář. Tento byl ale z papírového mašé a byl dost ponurý. Také zde byly cukrové betlémky, vyrobené z cukru a specielní pryskyřice. U jednoho barokního betlému jsem viděla nad kolíbkou s Ježíškem figurku chlapa s kudlou. Prej ježíškova obřízka :-( tak takovej betlém si můžou nechat, baroko nebaroko..

Je radost číst tyto komorní, tajemné povídky. Připomínají mi mikropovídky japonských mistrů. Možná to nepřímo souvisí s autorovou láskou k básnické formě haiku. Dovednost, s jakou Miloň Čepelka používá jazyk, je opravdu pozoruhodná. Jeho jazyk je pro mne poetický a plný jemného vtipu. Osobně mne nejvíc zasáhla povídka Svědectví lékárníka Jandery, cítila jsem z ní zvláštní smutek a moudrost smíření s věcmi života i smrti. Také bych chtěla ocenit jemnou eleganci knížky samotné, je doplněna pěknými ilustracemi Christiana Rohlfse.

Ve sklepení Chvalského zámku v Horních Počernicích jsem dnes viděla výstavu kompletních kulis loutkového filmu Faruza od finské režisérky Katii Lillqvist. Film je výsledek spolupráce s českými tvůrci a je vytvořen stylem klasické ruční animace české loutkové školy. Miniaturní výbava kulis je krásná a roztomilá. Výstava sice není veliká, ale podle spokojených dětí je asi úspěšná.

Sledovat současnou designérskou tvorbu mě baví. Po Praze teď bylo několik výstav, které jsem nejspíš prošvihla, tak jsem se těšila na Španělský design v UMPRUM. Jsou tam skvosté stálé expozice, ale přechodné výstavy se někdy nevydaří. Tohle tedy nebylo koncepčně nic moc. Každý autor nebo autorská skupina předvedli jen jeden předmět a ostatní bylo jen na panelu vyfocené. No nevim, to si umim najít na netu...

Dnes byla cílová adresa Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí. Končí tam výstava Václava Hollara Čtvero ročních období. Jsou to menší lepty někdy velikosti pohlednice na téma, které bylo v té době módní v Holandsku. Hollar, pro mne vždy zajímavý, byl ovšem instalován poněkud ve tmě a za boxy, ke kterým nebyl moc přístup :-( Stálou expozici Baroko v Čechách jsem prošla jen částečně, je to unikátní expozice, ale raději si to rozdělím na části. V půdních prostorách je umístěna Císařská zbrojnice. Tam jsem zavítala kvůli nádhernému podkroví a nakonec jsem prošla celou sbírku zbraní a vojenské výbavy. Válečnictví mne nechává chladnou, ale musím ocenit vysokou kvalitu této pozoruhodné sbírky. Celý Schwarzenberský palác ovšem stojí za prohlídku, byla jsem tam prvně a kdyby tam nebyla žádná výstava, tak mi to stačilo. Úžasné výhledy na Prahu.

Včera jsem byla na koncertě Jiřího Stivína a musím říct, že jsem ráda. Mě se totiž nechtělo, mám toho pískání za celej den dost, ale tohle patřilo mezi ty koncerty, kdy se po celou dobu člověk spokojeně usmívá. Jiří Stivín umí navodit tu správnou atmosféru. A navíc seděl těsně za mnou Adolf Born...

Tuto knihu Dawna B. Sovy mám teprve rozečtenou, ale zmínit se o ní můžu už teď. Jedná se o 125 příběhů filmové cenzury a mne tyto příběhy uvedly do obrazu. Hlavně do obrazu o institucích a asociacích, které mohou změnit filmový osud. Filmy jsou zde rozdělené podle důvodu cenzurního zásahu. Příčiny jsou : sex, společenská nepřijatelnost, politický obsah, náboženský obsah a násilí. U každého filmu jsou potřebné údaje, synopse a podrobný popis zásahu cenzury. U synopse mám občas otazníky, některé detaily jsem vnímala jinak, ale jsou to opravdu detaily. Ovšem u popisu zákazu zůstává někdy rozum stát, čím vším si některé snímky a jejich tvůrci museli projít. Podotýkám, že z těch 125ti filmů jsem viděla jen 14 , ale rozhodně si zde vyberu i další. Kdo má zájem o tohle téma, tomu knihu doporučuju.

Tohle je taky mimo film. Galerie Moderna zahájila výstavu Viktora Vasarelyho. Prodejní! Kdybych byla větší snob, tak bych si koupila dva obrazy. Ale protože nejsem ani snob ani bohatá, tak nakupuju jen pomyslně. Je zvláštní, že tohle op - artové umění už je dnes passé hlavně kvůli digitalizaci, a přesto ta preciznost barevných optických klamů vytvářená ručně na mne silně působí. Rozhodně bych Vasarelyho chtěla ve své vzdušné galerii.

Tohle sem nepatří, ale pro svuj přehled to napíšu. Dva fenomény evropského sklářství: benátské a české sklo. Sklo je materiál, který má v umění zvláštní místo a kdybych mohla, tak bych se stala vášnivou sběratelkou :-) Jezdím po sklárnách a sleduji všechny výstavy. Dnes jedna pěkná v Galerii České spořitelny. Ale abyste neřekli, tak jsem minule při návštěvě Muzea Karla Zemana zjistila, že byl jediný režisér na světě, který vytvořil animaci se skleněnými figurkami.