Rimsy

Pět ze šesti. Tolik českých soutěžních filmů jsem v letošních Varech stihl. Pouze válečný dokument V Mosulu mi unikl, zbylou pětku si proto můžeme prosvištět. Co aktuální nabídka vypovídá o stavu naší kinematografie?

 

V Hlavní soutěži se představily dva filmy, v mnoha ohledech odlišné jako den a noc. Jediné, co měly společné, byla jména talentovaných režisérů. Olmo Omerzu v Rodinném filmu a Adam Sedlák v Semestru dokázali, že od nich můžeme čekat velké věci. Z jejich letošních počinů jsem byl ale mnohem spokojenější s temně tepavým a precizně vysoustruženým Domestikem, zatímco lehce natočené, ale poněkud plytké Všechno bude mě spíše zklamalo. Jedná se však o soutěžní kousky, které nejsou ve výběru jen do počtu, a uvidíme, jestli nějaký z nich dnes večer uspěje.

 

V menší soutěži Na východ od Západu se objevily Chvilky a Chata na prodej. Zjevně menší produkce, vyprávějící komornější příběhy, ani jednomu z nich však srdíčko nechybělo. Oba snímky jsou si podobné tím, že stojí na civilních dialozích a uvěřitelných postavách – obzvlášť realističnost obou babiček je až děsivá. Všechny čtyři kousky dohromady pak představují sice alternativní, ale kvalitní proud české kinematografie. Sám jsem byl překvapen a potěšen, neboť kdybych se snažil vzpomenout na povedení tuzemské snímky loňského roku, k číslu čtyři bych se nedopočítal.

 

Dokumentární Mimořádná zpráva pak bez většího překvapení navazuje na tradici kvalitních dokumentů, kterých se u nás naštěstí točí stále i dost, a to i navzdory poklesu kvality v hrané tvorbě. Každopádně by bylo předčasné kvůli pár vlaštovkám mluvit o jakési nové vlně, spíše se jedná o příjemné připomenutí, že ačkoli jsou kasovní úspěchy vyhrazeny jiným, zdaleka ne tak hlubokým projektům, zvídaný divák se k české kvalitě stále může dostat. Třeba na festivalech...