VictorMartel

Británie byla naprosto nejblbější velmoc, kterou lidstvo pamatuje. Proč? Protože cokoli dobyla, to byl od začátku do konce hlavně zdroj surovin nebo jeho zprostředkovatel. Řekové, Římané, Frankové, Francouzi i Rusové dohromady po sobě nenechali takový bordel. Byla to kramářská velmoc a podle toho to dnes vypadá v maloasijské oblasti po Sykes-Picotově dohodě nebo v Indii, kde nebyli schopni zabránit ani hladomorům v letech 1896-1902. K japonskou okupací Barmy vyvolanému hladomoru v Bengálsku (1943) si Churchill během svého úřadování neodpustil alibistický tlach, že se Indové „množí jako králíci“. Dětství jsem strávil na venkově a nevybavuji si chovatele králíků, který by si na to stěžoval. Tato kramářská velmoc první vybudovala systém koncentračních táborů pro civilisty během druhé búrské války, navržený s nepochybně cíleným vyhlazovacím efektem v důsledku spalniček, tyfu a úplavic (kolem 27 tisíc obětí, převážně dětí a žen). Výmluvným dokladem humanitární vyspělosti Británie během válek o zachování statu quo v jižní Africe je fotografie s Lizzie van Zyl (1901). A protože jsem nevzdělaný mamlas, nepochybuji, že toho mnohem více nevím a kdovíjak poskládaným odhadům o míře zločinnosti sovětu (Solženicyn, Applebaum…) samotná Británie vydatně konkurovala. Jmenovitě Churchill, populární mezi anglo-kapitalistickými pánbíčkáři pro jeho železnou mrhavost, se ve vojenství proslavil především stupidním avanturismem, s nímž utápěl v krvi velké počty, aby si sentimentálně zaválčil po starosvětsky imperiální mapě světa zastaveného v čase. Když se Churchillem vedení Britové vylodili u Gallipoli, kde měli jasné vítězství proti zaostalé turecké armádě, skončilo to ostudou. Byl to nenáviděný „stratég“ pochybného šlechtického původu. V Němci bombardovaných britských městech ho leckdy vypískávali a v žádném případě neplatí legenda, že jeho povzbuzování během bombardování prožívali všichni s jeho vlasteneckým elánem. Volby prohrál před koncem války. Na dekolonizovaných regionech si lze celkem dobře ukázat, co kramářští ideologové pokládají za úspěch. Výsledky britské koloniální správy budou vyzvedávat hlavně ti, kterým na panstvích obhospodařovaných kdesi zpoza oceánu připadá vše krásné a voňavé, protože za ten nejpovrchnější dojem už jejich mozek nedosáhne. Aby se jim vůbec rozsvítilo, museli by na sobě zakusit neviditelnost těch, kdo cizí opulentní „úspěch“ nesli na svých bedrech.