Aelita

 

Zatímco v meziválečném období patřilo provozování kin k rozkvétajícím odvětvím obchodní činnosti, po druhé světové válce zaznamenala americká i evropská kina výrazný pokles návštěvnosti. Mezi důvody nezájmu diváků bývají uváděny4) zejména nástup televize a později videa, vysoké daně uvalené na zábavní průmysl, suburbanizace, která údajně zanechala kina v městských centrech opuštěná, ale také proměna hodnot: „Zatímco návštěva kina byla v meziválečném období asociována s luxusem, blahobytem a sociální mobilitou, po válce se staly klíčovými symboly blahobytu domov, auto a televizní přijímač.“

 

"Požadavky publika samy o sobě nemohou vysvětlit dramatický vývoj (filmového) průmyslu v posledních deseti letech. Je pravděpodobnější, že způsob, jimiž jsou tyto požadavky konstruovány, vyjadřovány a naplňovány změnily samy produkčně-distribuční společnosti."

 

Na počátku devadesátých let začal americký model multikin ve velkém rozsahu pronikat do Asie, Jižní Ameriky a zejména do Evropy a oživovat tamní provoz kin: „Někteří to považovali za výslovnou ,amerikanizaci‘ kin, což zahrnovalo jak očividné posílení vztahu mezi nakupováním a návštěvou kina, tak kapitálovou účast na provozu kin.“

 

Stejně jako se zkoumání skladby a praktik publika nemůže obejít bez studia organizace kinematografického představení, musí studium jeho vkusu brát na zřetel, jakým popudům je vystaveno. Je tedy třeba zkoumat, kam, jak a pod jakými tlaky jde divák do kina na nějaký film.

 

Podle Garyho Edgertona se obsah filmu a prostředí, v němž ho divák vnímá, vzájemně ovlivňují. Proměnu kin popisuje tento autor z hlediska významů, které multikina svým návštěvníkům zprostředkovávají. Důraz není podle něj kladen na snění, jak tomu bylo dříve, ale na nakupování. K tomuto účelu je prostor kina uzpůsoben, nejlepším řešením je tak „příjemné praktické, úsporné kino, jehož atraktivita přežije všechny módní výstřelky a trendy“ Protože američtí provozovatelé kin v současnosti vydělávají více na prodeji občerstvení než na vstupenkách do kina, „musí vynaložit veškeré úsilí, aby si udrželi kontrolu nad návštěvníky, než se vzdálí do setmělého hlediště“. Cílem je přitom stimulovat a potěšit smysly co největšího počtu svolných zákazníků.

 

Jisté změny oproti klasickému kinematografickému dispozitivu popisuje i Anne Friedbergová: „Multiplex umisťuje svá filmová plátna do prostorové metonymie souvislé řady obchodních výloh; časová metonymie jednotlivých představení je zase uspořádána tak, jako by byl multiplex souvislou řadou videopřehrávačů.“ Multikina mají v tomto kontextu blíže k televizi a videu než ke klasickému kinu. Nabízejí totiž divákovi možnost interakce: sám si volí, kdy se bude dívat na film (kina hrají takřka po celý den), a vybírá si z velkého množství nabízených programů. Prostor nákupního centra diváckou zkušenost dále rozšiřuje: „Aby se dostal divák k plátnům multiplexů v nákupních centrech, musí projít rohem hojnosti zarámovaných obrazů – výloh, které byly navrženy, aby němě a staticky oslovovaly zákazníky.“ Vedle znásobené stimulace smyslů tak dochází v multikinech zároveň k propojování různých druhů konzumpce.

 

Zdroj citátů:     Iluminace, 2007, č. 1 (65)

 

Technické vymoženosti, americké trháky a nezbytný popcorn

Konstrukce kulturní zkušenosti z multikina v českém denním tisku

Jan Hanzlík – Karel Čada

 

http://www.iluminace.cz/JOOMLA/images/stories/obsahy/hanzlik_multiplex_1_07.pdf