JitkaCardova

K přečtení zde: http://www.iliteratura.cz/Clanek/43095/martin-george-r-r-tuttle-lisa-vetrny-pristav
Narazila jsem na ni dnes náhodou a udělala mi radost, nejen proto, že v ní můj překlad vychválil, ale i celkově poctivým a obšírným posouzením. Jen bych opravila vstupní informaci, že se jedná o soubor ex post propojených povídek - je to opravdu román, sestavený ze tří na sebe navazujících novel psaných na pokračování a zarámovaných ústrojným prologem a epilogem - kompaktní literární dílo, vzniklé specifickým experimentálním formátem spolupráce obou autorů, který je popsán v čerstvé předmluvě Lisy Tuttle pro toto vydání. Výsledný text tvoří homogenní celek s jedním smysluplným dramatickým obloukem a finální pointou, v němž jednotlivé oddíly korespondují s životními etapami hlavní hrdinky, zatímco předěly mezi nimi dávají o to účinněji vystoupit morálním posunům v Marisině optice i reálné transformaci celé svérázné a křehké lidské společnosti na divoké a nebezpečné planetě, zápasící s neústrojnými změnami ve svém fungování, jež Maris svou někdejší umanutostí a mladickou neprozíravostí nechtěně nastartovala, přičemž jednotlivé části nemá smysl mezi sebou srovnávat jinak než jako oddíly jednoho románu s jedním sdělením, stejně jako byste nenazvali prostým souborem povídek třeba Bradburryho Marťanskou kroniku.
Značná, až naivní zjednodušenost v popisech koncepcí technických i politických řešení tu dle mého nakonec vůbec není na škodu, protože jednak je bohužel dojemná naivita a nedůslednost v řešení koncepčních otázek lidem i lidským společenským uspořádáním niterně vlastní a jednak to umožňuje o to větší odstup od technicistních pohledů a místo něj nabízí spíše reflektivní zamyšlení nad hybnými silami v proměnách společnosti ve vztahu k jedinci a soustředění se na posuny osobní perspektivy člověka a jeho očekávání od společnosti a od druhých v závislosti na tom, jak mu plyne životní čas a unáší s sebou většinu možností realizovat své velké počáteční i mnohem skromnější pozdní ambice, za což výměnou nabízí snad jen prchavé odpoutání se a laskavě ironické smíření v posledních okamžicích před koncem. A to vůbec, vůbec není málo, i když netvrdím, že toho autoři od počátku zamýšleli dosáhnout, ale přesně o tomhle paradoxu celá kniha nakonec pojednává a svědčí. *~