Recent diary (17)
Poetický večer s Jiřím Kolářem
1. květen 1950
Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka
všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo
všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku
všichni budují a nikdo nevidí postavené
všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí živého
všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syny v otroctví
všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí
všichni jsou odhodlaní krvácet za lepší lidstvo a nikdo neví co je sám
všichni mluví o lásce a žádný již neví co znamenají slova:
Dobrý den nebo Dobrou noc
všichni pracují na největším díle dějin a nikdo neví co dělá
všichni kráčejí vpřed k zářící metě budoucnosti a nikdo neví kudy jde
všichni jsou ochotni padnout za vlast za kulturu za slávu svých velikých mrtvých a nikdo neví co je obyčejný stud
Mé svědectví
(Jakubu Demlovi)
...říkal, že o práci
mluví nejvíce lenoch,
lhář o pravdě,
zrádce o cti,
zbabělec o hrdinství,
podvodník o poezii,
zloděj o poctivosti,
zločinec o lásce
a kat o životě,
že každý z těch nečistých
je novým pánem koncentráku,
hrůznějšího,
neboť neviditelného,
a každý, kdo nepracuje,
lže, nactiutrhá,
kdo se chvástá, kdo falšuje,
nenávidí a utracuje,
žene lidi do jejich táborů smrti,
neviditelných,
z nichž není návratu,
od nichž není pomoci
ani krveprolitím,
jen životem v pravdě,
cti, odvaze, nefalšovanosti,
poctivosti, lásce,
v němž práce bude svobodnou.
Jmenovali jej Jakube.