LaRhette

49. Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary má v hlavní soutěži dvanáct filmů. Dva z toho jsou debuty, dva jsou české, ostatní po jednom. To bychom měli, co se týká počtů, které snímky si ale zvolit? 

 

Festival má v hlavní soutěži i českou základnu. První z nich je Díra u Hanušovic. Jedná se o debutující komedii Miroslava Krobota, který v tomto roce přispěl do českých vod také seriálem Čtvrtá hvězda. V obou počinech v hlavní roli Ivan Trojan a režisérova dcera Lenka Krobotová. Film vypráví příběh malé zapomenuté vesničky (proto ta díra), kde však dochází k nečekané události.
Fair Play je pak naopak filmem zaobírajícím se vážnějším tématem – dopingem ve sportu, konkrétně ve vrcholovém sprintu. Vypráví o mladičké sprinterce Anně, která má šanci postoupit na Olympijské hry, pokud splní kvalifikační limit. Ona sama však netuší, že je jí k tomu napomáháno. Přistoupí na tento podvod? Režie se chopila Andrea Sedláčková, v minulosti tvořící převážně televizní filmy.

Americkou produkci bude ve Varech reprezentovat snímek Až na dno. Odehrává se v 70. letech v rozbouřeném jazzovém Los Angeles, kde žije významný pianista Joe Albany a jeho zasněná dcera Amy-Jo, ztvárněna šestnáctiletou Elle Fanning. Bonusem v obsazení je oblíbený Tyrion Lannister ze Hry o trůny, Peter Dinklage. Film je celovečerním debutem Jeffa Preisse, který se v předchozích letech věnovat tvorbě hudebních videoklipů. Znát můžete kupříkladu klip k písničce This Film Is On od R.E.M. z roku 1991.
Z Jižní Ameriky potom máte šanci zhlédnout mexický snímek Smutek bez konce, v pořadí třetí film Jorge Péreze Solana. Vypráví o smutku čišícího ze skutečnosti, že dvě ženy otěhotněly se stejným mužem. Jak to vyřeší? Téměř Sophiina volba.
S komedií Dehet a peří pak přichází francouzský režisér Pascal Rabaté. Film není jeho prvním příspěvkem na karlovarský festival, už před třemi roky na 46. ročníku byl úspěšně uveden jeho film Prázdniny u moře, natočený podle jeho vlastní komiksové knihy, stejně jako kritikou opěvované Potůčky z roku 2010. Prázdniny u moře si nakonec odvezly cenu za režii. Podobně jako Díra u Hanušovic se nejnovější Dehet a peří zabývá životem na vesnickém městečku, kde se autor snaží hlavně zachytit rituály místních.
Belgičan David Lambert je dalším režisérem, který se na festivalu nemihne se svým dílem poprvé. Jeho celovečerní debut Za zdmi se objevil nejen v Cannes, ale i na 47. Varech. queer tématikou pokračuje i u druhého filmu s názvem Jsem tvůj. Láska přes internet, která v reálném světě nefunguje podle představ.
V hlavní soutěži nechybí ani adaptace klasiky (přestože volná) a to přímo Dostojevského Bílých nocí, připomíná prý ale spíš Bressonovy Čtyři noci jednoho snílka (1971), než již existující Viscontiho adaptaci nazvanou Natálie (1957). Tentokrát bez Mastroianniho a trochu blíže Rusku, tentokrát kazašsky a s názvem Dobrodružství (že by snad nakonec nějaký odkaz k Antonionimu?). Nariman Turebayev střídmě a pomocí detailů vykresluje snílkovu fascinaci osobností složité dívky Marijam.
Severskou kinematografii pak zastupuje film s příznačným názvem Paříž Severu, islandského autora s téměř nevyslovitelným jménem - Hafsteinn Gunnar Sigurðsson. A tradičně seversky se zaměřuje spíše na atmosféru, než drama mezi otcem a synem, které se děje tak nějak v pozadí. Stejně jako u svého komediálního dramatu Doprava doleva ze 47. ročníku Varů.
Na své si přijdou i milovníci animovaného filmu. Šutry v kapsách jsou výsledkem postupného zdelšování filmů režisérky Signe Baumane. Od čtyřminutových kraťasů se nakonec dostala až na vrchol hory, tak snad neskončí jenom s šutrama v kapsách (když už, tak aspoň diamanty!). Šutrem její hlavní hrdinky je dědičná nemoc, díky které se vydává na pouť za odhalením tajemství v její rodině. Film je skrz naskrz autorský, od kreseb až po vypravěčku.
Sám ředitel festivalu, Karel Och uvedl tři osobní tipy. Zaprvé film Kukuřičný ostrov gruzínského filmaře George Ovashviliho. Jeho debut Druhý břeh uvedl karlovarský festival již v roce 2009, na svém 44. ročníku. Nové psychologické drama vypráví příběh bez potřeby dialogů, vystačí si s podmanivými obrazy starého rolníka, jeho vnučky a jejich civilizací doposud nenarušeného ostrůvku uprostřed řeky.
Druhý, Welkome Home, je ruský film Angeliny Nikonové odehrávající se v New Yorku. Přistěhovalci právě z Ruska a okolí sem přesídlili za vidinou amerického snu, který se však mění ve vyprávění ironie. V předchozích letech se na festivalu představila se svým debutem Portrét v pološeru (2011), dramatem o sexuálním zneužití ženy představiteli zákona a jeho následcích.
Do třetice: Volný pád György Pálfiho, maďarského tvůrce známého např. kontroverzní Taxidermií, kterou mnozí označují jako must-see, jiní opovrhují jeho zvráceností. Pálfi pokračoval dramatem milostného mnohoúhelníku s názvem Nejsem tvůj přítel na 44. MFFKV v roce 2009. Tentokrát sledujeme příslušníky domácností jednoho domu za doprovodu sebevražedného letu jedné z nich.

 

Máte vybráno?

Já jen doufám, že nedoletím při svém dobrodružství volným pádem až na dno.

 

Na závěr: Mnoho trailerů zatím k dispozici není, vybrala jsem pro vás ale jeden s pozitivním nádechem na závěr. Hádáte správně, Smutek bez konce.
"You got everything you need to be happy."